Archives for Říjen 2020

Hrozba naší doby – deprese

Duševní onemocnění nejsou zdaleka ojedinělou diagnózou. Mnoho lidí pociťuje skleslost, úbytek energie, zvraty nálad, nečekaný smutek bez příčiny. Nic je nebaví, nic je nezajímá, pohrouží se do sebe a okolní svět pro ně neexistuje. Tomuto stavu se říká deprese.

Řeknete si, kdo občas nemá tyto stavy. Každý z nás zná den, kdy se nic nedaří, vše se nám zdá špatné, naše nálada je černá a nic nás nebaví. Ano, jednou za čas na to má každý z nás nárok a nepokládá se tento stav jako patologický. Pokud ale budeme v tomto stavu ob den nebo nějakou delší dobu, je na místě s tím něco dělat. Čím déle necháme tento stav bez léčby, tím hůř se ho budeme zbavovat.

Mnoho lidí si řekne, že nepotřebuje léčbu, že si pomůžou sami. Mnozí vůbec neuznají, že pomoc potřebují. Většinou až okolí si všimne podivného chování, které dřív nebylo. Je velmi obtížné tyto lidi přesvědčit o tom, že vyhledaní psychologa nebo psychiatra je vhodné. Stydí se za to, že by se měli léčit na duševní nemoc a zabředávají do problému stále hlouběji. Jen malá část takto postižených pochopí, že tato cesta léčby je nutná. Je však nutno říci, že právě tahle skupina má skoro vyhráno.

Deprese je totiž nemoc se vším všudy a dokáže člověka spolknout za živa. Statistiky dokazují, že až 15% nemocných řeší tuto nemoc sebevraždou. Pokud ale dotyčný vyhledá včas léčbu, antidepresiva mu pomohou překonat to nejhorší. Formou psychoterapie ústavní či ambulantní pak zvládne i to ostatní. Většina léčených lidí pak prochází dalším životem jako zdraví lidé.

Často si klademe otázku, proč tato nemoc vzniká? Nejčastěji postihuje lidi, kteří mají k této chorobě určité vrozené disposice zděděné po předcích. Často pak stačí nějaká smutná událost v jejich životě, která dokáže depresi odstartovat. Přispívá rychlý chod života, kdy se navzájem nedokážeme vyslechnout, najít si na sebe čas. Pocit samoty a nepochopení pak také přispívají ke vzniku této choroby.

Práce, která se zdá na první pohled ideální? Pozor, nebývá to žádný med

Pohrát si a hurá domů

Když potkáte ve městě houf malých dětí s paní učitelkou, možná si říkáte, jak pěknou má práci. Určitě se nemýlíte, denně chodí na procházku, pokud neprší, má pravidelnou stravu včetně svačin a ještě si v práci hraje. Co víc si přát. Druhý úhel pohledu je prostředí plné dětského křiku, někdy i hádek či dokonce napadení, neustálá ostražitost, aby se některému dítku něco nestalo a případné ošetřování natlučených a odřených kolen.

Hraní_ve_školce

K tomu musí i paní učitelka v mateřské škole děti něco naučit, denně řeší s rodiči chování jejich potomků, a ač se to nezdá, pokud pracuje s dětmi, je pod neustálým dohledem společnosti i v soukromí. Odměnou za toto vše jsou jí dětské úsměvy, obrázky od srdce a smysluplná práce. Lákala by vás práce s dětmi?

Pár hodin klikání myší

Někomu připadá práce v kanceláři nenáročná, člověk si sedí pěkně v teple, na internetu si najde, co potřebuje, odvede nějaký ten malý výkon a po osmi hodinách jde s čistou hlavou domů. Realita bývá ale jiná. Pokud je to práce ve finanční sféře, je velmi zodpovědná, člověk má přesné termíny, do kdy musí být práce odevzdaná a o stresu před blížícím se auditem ani nemluvím. Pokud člověk pracuje v reklamní agentuře, může se zdát, že jen namaluje reklamu v počítači a má vyděláno.

Práce_v_kanceláři

Není to ale tak jednoduché, protože klienti bývají věčně nespokojeni. Podívejte se na nejlepší hlášky klientů reklamek Imperialmedia a posuďte sami, jestli je to ideální povolání.

Dávání myší do krabiček

Zaměstnání, u kterého není potřeba moc přemýšlet. Člověk dělá jednu a tu samou činnost celou směnu. Já tomu říkám „dávání myší do krabiček“, ale můžete dělat cokoliv jiného. Je to práce u pásu, kde skládáte součástky, kontrolujete celistvost a podobně. Člověk by si mohl myslet, že to není náročné, opak je ale pravdou. Celý den stát na nohou, na WC si odskočit pouze, pokud vás na chvíli někdo vystřídá a opakovat jednu a tu samou věc pořád dokola, celý den, týden, měsíc, rok a ještě bývá na směny. Rutina většinou nutí lidi tuto práci opustit, protože činnost není nijak smysluplná a člověk rychle „vyhoří“. A co vaše představy o ideálním zaměstnání? Vyvrátili jsme vám některé ideály?