A teď nejde o to, že by si snad musel zabalit více věcí nebo nějak vymyslet to, jak to všechno uspořádá do kufru. To jsou, dá se říci, podřadné věci, které jsou však také důležité, dnes a v tomto článku však nehrají žádnou roli. My se budeme nyní zaměřovat na věci, které si musíme připravit někde v koutu naší mysli. Valná většina novodobých cestovatelů, pokud nejedou do České Lípy nebo Bohumína, se setká s jistým nepochopením rodiny a okruhu blízkých.
„Ježiš marja, hlavně na sebe dávejte pozor. Víte, jak to teď vypadá v tom zahraničí“
„Co když se vám tam něco stane? Co jako budete dělat?“
„Hlavně se držte dál od těch muslimáků“
„Hlavně nechoďte do těch nou-gou zón, tam jsou pořád nepokoje“
„Já bych nikam nejezdila, všude dobře, doma nejlíp“
„A proč jako nemůžete jet někde do Česka? To se vám tu jako nelíbí?“
Samozřejmě lidská představivost šlape na plné obrátky, zvláště když rodiče jeli maximálně za tetou na Slovensko a už i to bylo obrovské dobrodružství. Nyní si však musíme také uvědomit, že není to tak úplný hazard, vyjet někde za hranice. I tam jsou lidé naprosto obyčejní jako u nás. I tam narazíte na chlápky, kteří budou obtěžovat ženské, i tam narazí člověk na zloděje. Je to tak trošku na jedno brdo. Časem poznáte, že ať pojede kamkoliv, tak se to tak nějak moc neliší. Sice například lidé v New Yorku mají úplně jiný život než český Pepa v Horní-Dolní, řeší, v zásadě, úplně stejné problémy. Jak se dostanou do práce, co bude k obědu, co na večeři, kde vyrazit o víkendu. Široký výběr možností nijak nemění to, že lidé po celém světě chtějí večer sednout k televizi nebo knize nebo se jít někde bavit.
A vy se hlavně musíte připravit, že zahraničí není žádné terno, ani žádné peklo. Je to prostě jenom trošku jiná země a trošku jiní lidé. Samozřejmě, pokud nejedete do válkou zmítané Sýrie, Súdánu nebo někde do chudinské čtvrti v Indii – tam je to docela na prd.