Dá se předpokládat, že čím dostupnější plastiky budou, tím častěji a méně nákladně se budou provádět. Rok od roku zájem o plastické chirurgie roste, přirozeně nejžádanější kosmetickou úpravou je zvětšení prsou. Čím dál méně lid mí strach takovou operaci podstoupit, jelikož s technologiemi je možné riziko menší. Zákroky jsou úspěšné a mají vysoký efekt. Jejich cena klesá a zákroky už nejsou zdaleka tak bolestivé, jako byly ještě před dvaceti lety.
Počátek plastické chirurgie
Začalo to přesně tak, jak si myslíte – touhou po výraznější dekoltáži, a to ve Francii a Německu už v posledních letech devatenáctého století. Pacienti však museli předem znát rizika, protož tehdy šlo o pouhé experimenty, které v naprosté většině případů končily děsivě katastrofickými případy. Jednak byla celá operace nesmírně bolestivá a jednak lékaři skutečně jenom tápali, čím ňadra vyplnit. První zmínky o plastice zmiňují, že se němečtí lékaři pokoušeli zvětšit velikost prsou pomocí parafínových injekcí. Poté se opět v Německu pokusili transplantovat tuk ze zad do ňader.
Od dvacátých let dvacátého století
Po roce 1920 se začalo transplantovat pomocí tuku odebraného z hýždí nebo z břicha. Lékaři se pokoušeli zvětšovat prsa pomocí gumy nebo hovězí chrupavky, ale všechno bylo zavrženo. Po těchto materiálech následovala slonovina, ale také skleněné kuličky.
Léta padesátá
Vědci přišli s novou chemicky upravenou látkou, a to byl silikon. Pomocí injekcí se mohlo začít zvětšovat poprsí z počátku bezpečně, později se přišlo na to, že ani silikon není tak úplně bez rizika.
Šedesátá léta
Tato doba patřila silikonovým implantátům. Vyráběly se sice poze ve třech velikostech a často po nich zůstávaly jizvy a občas došlo ke ztvrdnutí kůže okolo implantátu.
Sedmdesátá léta
Druhá generace prsních silikonových implantátů byla bezpečnější, ale občas se stalo, že tyto implantáty praskly, v letadle pískaly a neměly dlouhou životnost.
Implantáty páté a šesté generace se používají od devadesátých let dodnes, podle vědců jsou zatím nejdokonalejší.